Už od malička jsem blondýnka. Nikdy jsem si vlasy nebarvila a vlastně ani nějak razantně nestříhala, vždy jsem měla dlouhé vlasy.
Ani nevím, jak, ale touhu po dlouhých vlasech jsem asi podědila po mamince, jak můžete vidět po taťkovi mám jenom povahu, ale vzhledově jsem spíše po mámě. Mamka se dlouhých vlasů po pas vzdala až před pár lety. Celé dětství jsem byla jako barokní andílek.
Nejhustší vlasy jsem měla asi v období školky, kde jsem pořád nosila 2 copy/culíky. (měla jsem 2násobek mých dnešních vlasů)
Už ve školce jsem se stávala obětí tahání za vlasy, protože ty copy byly fakt neodolatelné a každý si chtěl zatahat.
Ve škole se mi vlasy začala celkem točit (asi stresem :D) .
Takové vlasy, jako mám na 2. fotce bych brala i dneska. Jedna délka a světle žlutá barva.
_%E5%89%AF%E6%9C%AC.jpg)
A pak to přišlo. Začala jsem vlasy zkracovat a ostříhala si ofinu na bok, což byla největší chyba, která se semnou táhla až do minulých prázdnin.
Když jsem vlasy měla nejkratší, byly trochu pod ramena.
Nejkratší vlasy ever. Začal trend žehliček a s tím souviselo i další sestřihání vlasů. (6. třídá) Téhdy jsem se rozhodla, že si nechám vlasy zase trochu dorůst.
A tady vám představuji vrchol mé vlasové kariéry, které lituji dodnes. Jednoho krásného dne jsme se šly všechny stříhat a místo kdysi obvyklého prostříhání jsem si v časopise vybrala účes alá "na hříbka". Slečna v katalogu měla ty delší prameny jěště více prostříhané, ale tohle mi kadeřnice zakázala, díky bohu. S tímto účesem bojuji do teď a snažím se aby vlasy, co nejrychleji dorostly.
_%E5%89%AF%E6%9C%AC.jpg)
Bez ofiny ani ránu !
Přesně před rokem focená třídní fotka. Hříbek mi dorostl nad ramena (velký pokrok), vlasy jsem si denně žehlila, ale mým velkým nepřítelem se stala patka přes celé čelo. Kdybyste mi téhdy řekli, že si dám za rok vlasy do culíku bez ofiny asi bych se smála. Věčně jsem bojovala s odstávající ofinou a neměla jsem vůbec rádá své velké čelo, na které mě všichni upozorňovali. V létě přišel zlom a Agáta mě přesvědčila, že mi to bez ofiny sluší a ikdyž se někteří divili, všichni dnes uznají, že to je tak daleko lepší.
A tohle jsou mé vlasy dnes. Hříbek už nejde skoro vidět a já se snažím vlasy pravidelně zastřihovat aby dorostly nad zadek. Chci mít vlasy v jedné délce ! Od dětství mi trochu ztmavly, ale barvit se nechci, protože se mi barvená blond nelíbí. Vlasy si už téměř rok nežehlím a hodně se mi zlepšily. Ikdyž být blondýnou není někdy jednoduché (spíše nikdy), tak bych neměnila. Přírodních blondýn je na světě jen 18% procent, jsme raritou !
_%E5%89%AF%E6%9C%AC.jpg)
Doufám, že jsem na nic nezapoměla a gratuluji jestli jste se dočetli až sem !
+ jedná bonusová
_%E5%89%AF%E6%9C%AC.jpg)
ta vedle čísla 24 a 36 ! :)
Také jsem přírodní blondýna, ale vlasy mi šíleným způsobem tmavnou. Také jsem jako ty měla rád vždycky dlouhé vlasy, na kterých si i má maminka zakládala, ale vždycky mi nechávala ofinu, což jsem nenáviděla. Ale pak jsem se nějak ve 4. třídě rozhodla, že své po pas dlouhé vlasy shodím a šla jsem opravdu radikálně tak, jako to měla tenkrát Lucka Vondráčková- na krátký rozcuch. Chyba mého života. Ve svých jedenácti jsem se zase rozhodla že vlastně nechci ofinu a to bylo také něco. Zbytky své ofiny jsem si dávala k jedné straně, takže mi nebylo kolikrát vidět jedno oko. Hrůza. O své dlouhé vlasy teď usiluju od takových 14-ti a za ty 3 roky mi dorostly zatím asi tak jako je máš ty.
OdpovědětVymazatP.S. jako malá jsi byla strašně roztomilý dítě! :D
Téma mě trochu pobavilo, nicméně je fakt, že máš moc hezké vlasy :) Ta poslední fotka to zabila :D:D tam si boží :D
OdpovědětVymazatpáni, ty si bola vždy taká pekná :O ;D a super článok! :)
OdpovědětVymazatJé, to je krásný článek!
OdpovědětVymazatteraz máš tie vlasy krásne aj dĺžku aj farbu :) ja osobne som neni fanúšik ofiny raz som ju mala a časom som to nakoniec oľutovala liezlo mi to na nervy a vykašlala som sa na ňu :) teraz som sa jej konečne po rokoch zbavila a som spokojná :)
OdpovědětVymazat