zpátky v minulosti

 Ráda si prohlížím staré fotky. Znám je zpaměti, vím, jak jdou po sobě a co mám, na které oblečené. Jen škoda, že jich není zas tak hodně. Pro některé jsou tři alba hodně, ale zdá se mi, že nemáme skoro žádné fotky. Kdysi jsme vyvolávali každou fotku, protože se fotilo na film. Teď to je všechno v počítači nebo na CDčkách a fotky, kde mám více než 9, nemám. Nevím, jestli znáte tenhle TAG, ale moc se mi líbil a tak jsem se ho rozhodla napsat taky. 

Ve kterém roce ses narodila ?

Jsem narozená přesně 7.10.1998, takže mám 15.

Máš nějaké fotky z dětství?

Jasně, že mám. Je snad někdo, kdo nemá žádné fotky ? 

moje první láska // ten úsměv mi zůstal // první Vánoce

Oblíbena pohádka ?

Měla jsem hrozně ráda Doctora Willyho, koukala jsem na něho dvakrát před spaním celý jeden rok. Pak taky vánoční koleda, na kterou jsem se dívala i v létě a ta hudba mě pronásleduje pořád. K tomu se ještě připojil "jen počkej zajíci". 

Čím si chtěla být jako malá ? Změnily se tvé sny ? 

Nikdy jsem nechtěla být popelářkou nebo třídičkou odpadů ve sběrném dvoře. Chtěla jsem být barbie. Myslela jsem si, že na to mám ty nejlepší předpoklady tzn. : mám ráda růžovou a mám dlouhé blond vlasy. V nějakých 6 mi došlo, že to s mou váhou asi nepůjde. Takže se mé sny určitě změnily.

věděla jsem co je "in", velvet už v mládí // u stromečku // byla jsem vždycky hezky opáleno, což už nejsem a vlasy jsem měla skoro bílé 

Jaká byla tvá oblíbená hračka ? 

Pamatuju si na "Boju", což byla chlupatá stonožka. Pak jsem měla ráda svou plastovou kuchyň, velký kočárek, kachnu a samozřejmě trpaslíky a my little pony. 

Trapná situace z dětství ? 

Určitě těch situací bylo více, ale vzpomínám si na jednu a to, že jsme s mamkou byly v hypernově a mi se tam hrozně líbily letáčky k plyšovým pejskům. Né, pejsky, ale jenom ty letáčky, které byly přišité k těm plyšákům. Tak jsem se rozhodla, že si ten letáček utrhnu a vezmu domů. Jenže, jak jsem se to tam snažila trhat, tak mě viděl securiťák a už mě vedli za mamkou, že, co to porodila za vandala, že jim tam haní plyšáky. 

Přečti něco, co si napsala jako malá ? 

Moje deníčky jsou kapitola sama o sobě, jestli vás to bude zajímat, tak o tom udělám klidně celý článek. Deníčky mám tři. První jsem psala asi v 2. třídě a to je opravdu něco. Ten druhý je asi z 4. nebo 5. třídy a poslední má jen pár stránek a psala jsem ho před rokem. Myslím, že si ho zase začnu vést. Kromě mnoha gramatických chyb je tam i plno nesmyslů a vždycky se u toho hrozně nasměju. Každý týden jsem milovala někoho jiného a přála jsem si vzít kluka, se kterým teď jsem. Takové blbosti, jakože jsem se pohádala s Agátou, protože jsem ji neofotila noty nebo, že si můj taťka koupil Fiata Mareu v barvě zelené metalic. 

Písnička z dětství?

Tak tohle vím úplně přesně : pan Pierdołka spadł ze stołka, złamał nogę o podłogę. Ola Boga moja noga, kupcie trumnę bo ja umrę.... lalala

Oblíbená karnevalová maska ? 

Vždycky, ale pokaždé jsem chodila za princeznu. Bylo jedno jestli to bude arabská princezna nebo česká, pohádková. V převleku arabské princezny jsem byla celkem dobrá. Představte si to bříško (fotka nahoře) a celý zbytek průsvitného kostýmu. 

Máš nějakou věc, kterou sis nechala až dodnes ?

Mám toho plno. Hračky, oblečení, plyšáky, deníčky, lahvičku od prvního dětského parfému...

Divný příběh z dětství ? 

Pořád dokola se mi zdálo, že v zadu na naší zahradě někdo něco seká sekerou. Každou noc. Byla to moje noční můra. Říkala jsem to i rodičům a pak to přestalo. 

Jak se změnil svět od dob, kdy jsi byla malá ? 

Hrozně moc. Myslím, že já ještě patřím k těm, co zažila aspoň kousek normálního dětství. Neměli jsme ve školce mobily, nechodili jsme v první třídě sami ven, nekouřili jsme a největší odměna byla zmrzka. Dostávali jsme panenky a ne tablety a PSP. Bylo to zkrátka jiné. 

Tak nějak šel čas. Denny jsem vyměnila na Tínu. Už si nepletu copánky a nenosím jednodílné pyžamo. Místo toho píšu blog, hraju volleyball a nahlas zpívám, ikdyž to jsem dělala i tehdy. Zůstal mi úsměv a blond vlasy.