Jeden den v Benátkách

Pokračování... 

Poslední den na zpáteční cestě jsme se rozhodli strávit v Benátkách. Ráno jsme vyjížděli vlakem z Verony a autobus domů nám odjížděj zase někdy v noci. Nikdo z naší české skupiny Benátky předtím nenavštívil a ani jeden z nás neměl ponětí, co tam tak dlouho budeme dělat. První problém se objevil hned na benátském nádraží. To, že úschovna kufrů byla maximálně předražená bychom ještě nějak překousli, ale bohužel tam nebylo místo, takže to vypadalo na to, že tam budeme celý den sedět u kufrů. Naštěstí jsme něco, kde kufry necháme našli, ale bohužel to bylo poměrně daleko, takže jsem s mým kufrem, který měl určitě přes 30 kilo musela překonat i schody. 

Hned na začátku jsme si řekli, že nebudeme nikam spěchat, protože jsme byli šíleně unavení a nemusíme vidět všechno, jako hlavní cíl jsme si dali slavné náměstí sv. Marka. 

 Párkrát jsme zabloudili, tak jsem se ujala mapy. Můžete si všimnout, že jsem dokonce sladila outfit, chlapíci na gondolách měli úplně stejné trička a účes mi dělala kamarádka, na cestování v 37 stupních byl výborný. 

Na náměstí jsme samozřejmě trefili a dali si rozchod. Vůbec nás nepřekvapilo, že tam všichni seděli na zemi, tak to v Itálii chodí všude. Obešly jsme náměstí, dokonce jsme se podívaly do katedrály a sedly si v úzké zapomenuté uličce, kterou turisti ještě neobjevili.